Další zbytečná akce?
Život se vlastně skládá z mnoha malých či větších náhod. Tak i čistě náhodou jsem se dostal k informaci o projektu Skutečně zdravá škola. Po přečtení podmínek, které by měl plnit každý zájemce o vstup do tohoto projektu, jsem nabyl přesvědčení, že se jedná o další zbytečnou akci, do které bude přijat každý, kdo si zažádá.
Jsem zástupce společnosti, která se zabývá převážně výrobou a distribucí obědů do škol všech kategorií v Praze a okolí. A je to přesně deset let, kdy jsme si se společníky řekli, že zboříme mýty a zaženeme strašáky školních jídelen. Je to deset let, kdy jsme si řekli, že vymažeme ze slovníku žáků a studentů výraz UHO a větu „To se zase nedá jíst“. Šel do toho i šéfkuchař, který s námi bojuje už více než osm let. A právě více než osm let jsem neslyšel zmíněný výraz, ale naopak čím dál častěji větu : „Dneska se vám to povedlo“.
A tak si čtu podmínky získání certifikátu Skutečně zdravá škola a pořád mi to vrtá hlavou. Proč bych vařil z polotovarů, když si to umím uvařit lépe z čerstvých surovin? Proč bych platil více za dopravu od vzdáleného dodavatele? Proč bych používal potraviny s „éčky“, když je nemusím skladovat a hlavně proč bych používal nebezpečné látky, když vařím pro mateřské školky? Beru tedy mobil a vytáčím číslo. Během příjemného povídání si s Karolínou zjišťuji, že zdaleka není všechno samozřejmé a že existuje i ekvivalent programu Skutečně zdravá škola pro samostatné vývařovny – Skutečně zdravá jídelna.
Naše společnost Česká jídelna – zařízení školního stravování, s.r.o. plní bronzová kritéria a právě v těchto dnech podává žádost o „stříbro“.
Neptejte se, co pro mě znamená bronzový certifikát a neptejte se ani, co pro mě znamená stříbrný. Přijďte za rok a zeptejte se, co pro mě znamená certifikát zlatý. A já vám bez přemýšlení odpovím: „konečně mám papír na to, co už dělám deset let“.
Luděk Blaheta, ředitel společnosti
